"A jak se jmenuje?"
"Nevím. Ale říká se jí..."
"Jak se jí říká?"
"Moment. Už vím. Plavá Malin."
"Jak to víš?"
"Viděl jsem ji dřív. Ale ne tady."
"A kde?"
"V jedné hospodě na Tegnérově ulici blízko Sveiny třídy. Chodí tam samí cizinci. Ale je to Švédka."
"Plavá Malin?"
"Ano. "
Nordina žádná další otázka nenapadala. Podíval se zamyšleně na zelené auto a řekl:
"Doufám, že dobře dojedeš domů."
Dieke se široce usmál.
"Určitě."
"Kdy se vrátíš?"
"Už se nevrátím."
"Už se nevrátíš?"
"Ne. Mně se Švédsko nelíbí. Stockholm taky ne. Samé násilnosti, feťáci, zloději, alkohol."
Nordin mlčel. Vlastně s ním souhlasil.
"Hrůza," odtušil Švýcar. "Ale cizinec tu snadno vydělá peníze.
Jinak to tu nestojí za nic. Bydlíme v jednom pokoji čtyři, a přitom platím čtyři sta měsíčně. Vyložené vyděračství. Svinstvo.
Protože není dost bytů. Jít do dražší restaurace, na to mají bohatí a zloději. Ale našetřil jsem si dost peněz a jedu domů:
Zařídím si autodílnu a ožením se."
"Tady nemáš dívku?"
"Švédské dívky se mi nelíbí. Možná studenti nebo tak se můžou seznámit s lepší dívkou. Dělník jenom s jednou sortou. Jako je tahle Plavá Malin."